Úvod do elektronického vzdělávání

1.1 Celoživotní učení – obecné pojetí

Učební text kapitoly

Celoživotní učení představuje koncepční změnu pojetí tradičního vzdělávání, které umožňuje získávat stejné kompetence různými cestami v průběhu života a podporuje flexibilní přechod mezi vzděláváním a zaměstnáním. Tvoří jej studium během celého lidského života. Je považováno za kontinuální proces získávání a rozvoje vědomostí, intelektových schopností a praktických dovedností, a to i nad rámec počátečního vzdělávání. Je jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících kvalitu lidských zdrojů, a tím konkurenceschopnost dané země. Celoživotní učení principiálně vychází ze zásad  celoživotního vzdělávání (dále jen CŽV) a v obecném pojetí se jedná o synonymum. 

Celoživotní učení (dále jen CŽU) může být prováděno organizovanou formou, prostřednictvím individuální zájmové činnosti nebo spontánně. Patří sem nepovinná i povinná školní docházka, rekvalifikace, kurzy, vzdělávání seniorů a podobně (dále jen apod.). Celoživotní učení lze členit do dvou základních etap, které označujeme jako počáteční vzdělávání a další vzdělávání.

Počáteční vzdělávání vytváří pro CŽU nezbytné základy. Kvalitní počáteční vzdělávání uskutečňované ve školách a školských zařízeních by mělo zajistit, že se člověk „naučí učit se" a že bude mít k učení pozitivní postoj. Další vzdělávání probíhá po absolvování počátečního vzdělávání ve školách a zahrnuje všechno vzdělávání bez ohledu na to, kdo toto vzdělávání poskytuje. Nejde jen o vzdělávání v kurzech, ale i o vzdělávání prostřednictvím vlastní činnosti a praxe, prostřednictvím zkušeností získaných nejrozmanitějšími způsoby nebo samostudiem.

Učební text kapitoly pro zájemce Formy celoživotního učení

Mezi formy CŽU řadíme učení formální, neformální a informální.

Formální učení je realizováno ve vzdělávacích institucích a je vymezeno právními předpisy. Jedná se o na sebe navazující stupně vzdělávání, které vedou k získání diplomu a kvalifikace. Patří sem tyto stupně vzdělání – základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělávání s maturitní zkouškou, konzervatoř, vyšší odborné vzdělání, vysokoškolské vzdělání.

Neformální učení poskytují soukromé instituce, neziskové organizace, školy, zaměstnavatelé a tak dále (dále jen atd.). Cílem je získat dovednosti, schopnosti a kompetence k rozvoji společenského a pracovního uplatnění. Je realizováno při volnočasových aktivitách, jazykových, počítačových, rekvalifikačních kurzech a školení. Nevede k získání dalšího stupně vzdělání. Aby byly výsledky neformálního učení uznatelné, musí je certifikovat příslušný orgán nebo instituce.

Informální učení slouží především ke sebevzdělávání, jde o neorganizované, nesystematické a institucionálně nekoordinované vzdělávání. Cílem je získávání dovedností a schopností z každodenních aktivit běžného života, činností v práci, ve volném čase atd.

Učební text kapitoly

Je skutečností, že Česká republika v oblasti celoživotního učení u osob starších 25 let mírně zaostává za vyspělejšími zeměmi Evropské unie, ale v porovnání se zeměmi bývalého „východu" je na prvním místě. Procentuální nárůst účasti osob na vzdělávání a odborné přípravě v porovnání roku 2010 a 2016 zveřejněné Českým statistickým úřadem uvádí tabulka 1.

Tabulka 1: Celoživotni vzdělávání – účast na vzdělávání a odborné přípravě (v %)

Zdroj: [10]

Krátký úkol kapitoly

Krátký úkol kapitoly 1.1 e-kurzu

Lze obecně nahradit pojem celoživotní  vzdělávání pojmem celoživotní  učení? 

(vyberte jednu z nabízených možností níže)